Mentální modely řízení rodinných firem

Publikováno: Rodina, prof. Ing. Jiří Hnilica, Ph.D., 12. 12. 2024

Mentální model je obecně rámec, který si jednotlivci nebo skupiny vytvářejí pro pochopení a interpretaci komplexní reality, ve které se pohybují. Pro rodiny, které podnikají, pak tento model představuje jakýsi „vnitřní kompas“, který členům rodiny umožňuje definovat a řídit chování i očekávání ve vztahu k podnikání a k dalším rodinným příslušníkům, kteří se na něm podílejí. Rodinné podniky díky nim mohou nejen dosahovat podnikatelských cílů, ale také budovat a upevňovat rodinnou soudržnost a společné hodnoty​​.

Mentální modely v rodinném podnikání často zahrnují určité zvyklosti, normy a hodnoty, které se mohou předávat mezi generacemi. Obvykle nejsou tyto modely formálně popsány, a přesto výrazně ovlivňují jednání jednotlivců i celé rodiny. Tento neformální aspekt mentálních modelů přispívá k tomu, že se stávají silně zakořeněnými a jsou považovány za „správný“ způsob fungování podniku i rodiny – poskytují společný jazyk a způsob myšlení, který usnadňuje komunikaci a koordinaci.

Pokud jsou tyto modely nastaveny správně, slouží jako efektivní nástroj k zajištění stability podniku napříč generacemi. Naopak rigidní nebo zastaralý mentální model, který nereflektuje měnící se potřeby rodiny a podniku, může být překážkou v dalším rozvoji a způsobit konflikty nebo rozkoly v rodině​​. Potřeba jejich transformace nastává často v momentech významných změn – např. během generační výměny, nebo při zásadních strategických změnách. Změna mentálního modelu bývá obvykle postupná a zahrnuje otevřenou komunikaci a dialog mezi členy rodiny, kteří musí společně reflektovat, co jejich podnikání znamená pro každého z nich a jakým směrem by se mělo ubírat.

Pokud rodina přistoupí k mentálním modelům vědomě a aktivně, může lépe předvídat potenciální konflikty a efektivněji reagovat na změny, které přicházejí s každou novou generací. Zkrátka, mentální modely nejsou pouze abstraktní teorií, ale konkrétním nástrojem, který pomáhá rodinám lépe řídit své podnikání a uchovat si své hodnoty a tradice.

1. Vůdcovská logika

Tento model je založen na tradičním hierarchickém uspořádání, kde je nejvyšší autoritou obvykle zakladatel nebo silný lídr, často mužská postava v rodině. Tento lídr má na starosti klíčová rozhodnutí, řízení společnosti a zároveň i nastavení hodnot a směřování rodiny. Patriarchální model bývá obzvláště běžný v prvních generacích rodinných firem, kdy je podnikání spojeno přímo se zakladatelem. Tito vedoucí zpravidla přebírají veškerá rizika a zároveň chrání rodinu před nejistotou trhu či podnikání.

Hlavní výhoda tohoto modelu spočívá v rychlém rozhodování a jasném směru – s jednou hlavní postavou je podnik schopen reagovat pružně a bez větší potřeby interního souhlasu. Na druhou stranu může být tento model značně rizikový, zejména v případě, kdy lídr stárne nebo již není schopen efektivně řídit společnost. Tento mentální model se často potýká s problémem nástupnictví, protože následníci nemusí mít stejný respekt, zkušenosti nebo vizi jako zakladatel. Tento model proto může vést k napětí a konfliktům mezi generacemi, zvláště když zakladatel dlouho odkládá předání moci nebo neumožňuje mladším členům rodiny se více angažovat​​.

2. Týmová logika

V tomto modelu rodina funguje jako tým, kde více členů pracuje ve vedoucích rolích nebo se podílí na strategickém řízení podniku. Základními principy jsou spolupráce, sdílení odpovědnosti a vzájemná podpora. Tento model klade důraz na kolektivní hodnoty rodiny a na to, aby se každý člen cítil být součástí podnikání. Rozhodování se obvykle provádí společně, což zvyšuje pocit sounáležitosti a motivaci mezi rodinnými členy. Nicméně tato logika vyžaduje pevná pravidla pro spolupráci a komunikaci, aby nedocházelo ke konfliktům z důvodu rozdílných názorů. Výzvou může být i rovnováha mezi profesním a osobním životem jednotlivých členů, neboť intenzivní zapojení celé rodiny může způsobit vyhoření a napětí. Přestože tento model podporuje zapojení rodiny, není vždy ideální pro složité podniky, které by mohly vyžadovat specifickou odbornost​​.

3. Vlastnická logika

Vlastnická logika je typická pro rodiny, které se zaměřují na udržení vlastnictví a kontroly nad podnikem, ale zároveň již preferují delegovat každodenní řízení na profesionální management. Rodina zde vystupuje primárně jako vlastník a dohlížitel, přičemž její role spočívá ve strategickém směřování a klíčových rozhodnutích týkajících se dlouhodobých cílů firmy. Členové rodiny mohou být součástí představenstva nebo dozorčí či správní rady, ale nejsou nutně přímo zapojeni do každodenního provozu.

Tento model přináší rodině možnost soustředit se na dlouhodobou vizi a cíle bez toho, aby se musela zabývat operativními záležitostmi. Logika vlastnické rodiny podporuje profesionalizaci podniku a umožňuje zaměstnat zkušené manažery, kteří mohou přinést nové perspektivy a odborné znalosti. Výzvou tohoto modelu je potřeba udržovat důvěru mezi rodinou a najatým managementem, jelikož je důležité, aby management respektoval hodnoty a směřování rodiny, aniž by došlo ke ztrátě kontroly nad podstatnými rozhodnutími​​.

Závěr

Tyto tři základní typy mentálních modelů ukazují různorodost přístupů k rodinnému podnikání. Každý model přináší specifické výhody i výzvy a může být vhodný v odlišných fázích vývoje rodinné firmy nebo podle individuálních cílů a hodnot jednotlivých rodin. Základem úspěšné transformace modelů je jejich včasná identifikace a následné přizpůsobení aktuálním potřebám rodiny i podniku a pečlivé nastavení mechanismů pro komunikaci a rozhodování.