V českých rodinných firmách stále hraje dominantní roli generace zakladatelů

Budou dnešní české rodinné firmy na trhu i za 100 let? Centrum pro rodinné firmy VŠE (CRF) provedlo na toto téma šetření ve svojí databázi rodinných firem. Z výsledků vyplývá, že ve většině českých rodinných firmách má dominantní roli stále první generace, 74 % rodinných firem nemá žádný nezávislý poradní orgán, který by se podílel nebo pomáhal rodinné firmě s jejím řízením a strategií a 35 % rodinných firem má již vyřešenou otázku předání majetku. Jinými slovy většina českých rodinných firem v horizontu desítek let dopředu zatím příliš nepřemýšlí. Naopak překvapivá je vysoká míra vyřešeného vlastnického nástupnictví.

Cesta nástupců

Z odpovědí 77 rodinných firem vyplývá, že v 60 % z nich je dominantní první generace, v 35 % druhá generace, v 4 % třetí generace a v 1 % generace čtvrtá. „Je to přirozený vývoj. Všechny rodinné firmy vznikaly u nás poměrně nedávno, a tudíž zakladatelská generace je stále naživu,“ komentuje výsledky vedoucí CRF Jiří Hnilica a upozorňuje na jiné, velmi pozitivní zjištění, které průzkum přinesl. Pokud je rodinná firma již v rukou druhé generace, pak také dominantní postavení náleží právě druhé generaci. To znamená, že děti zakladatelů mají dostatečnou volnost při rozhodování a řízení firmy.

36 % respondentů očekává, že rodinnou firmu předá další generaci a 27 % rodinných firem toto očekávání začalo mít až v průběhu let. Na druhou stranu více než čtvrtina s předáním firmy další generaci nepočítá a 4 % dokonce očekávání dříve měla, ale už jej nemá. „Jedná se o naprosto typický paradox, se kterým se všechny rodinné firmy musejí naučit vypořádávat – jak moc možné nástupce tlačit do převzetí firmy, či naopak, jak moc jim dávat naprostou svobodu. Klíčové je, aby se nástupnická generace od opravdu útlého věku s rodinným podnikáním seznamovala a dobře rozuměla, co pro rodinu a samozřejmě je samotné znamená a znamenat může. Musí dobře rozumět, jaká práva a současně odpovědnosti jednotlivé role v rodinném podnikání přinášejí, a tak zvažovat možné formy případného budoucího zapojování. Je zcela zásadní, aby se co nejdříve začali učit být odpovědným vlastníkem,“ uvádí k výchově nástupců Hnilica.

Klíčem k úspěšnému předání firmy další generaci jsou podle odpovědí členů podnikajících rodin zejména komunikace, důvěra a otevřenost, včasné zapojení a vymezení hranic/cílů/odpovědností. „I za mne jsou tyto principy naprosto výstižné. Dodal bych snad dvě věci – zaprvé, je třeba se vším začít opravdu včas. Začít děti zasvěcovat odmalička – zejména, aby se uměli dobře vypořádávat s bohatstvím. A za druhé – zejména komunikaci je třeba se aktivně učit. Kolik ale zakladatelů, nebo alespoň nástupců absolvovalo nějaké komunikační tréninky? Velmi rychle zjistíte, že umět vést opravdový dialog, kdy se snažíte chápat toho druhého, a nikoliv jenom obhajovat svůj vlastní pohled, je opravdu složité. Většinou vždycky je třeba, byť poměrně na chvíli, externí odborník, který dokáže rodinu, či alespoň některé členy rodiny, koučovat a tím rozvíjet. Na Západě je tato aktivita docela typická, ale v České republice velmi ojedinělá. A přitom stačí opravdu málo, aby se podařilo najít „společnou řeč“. A pokud třeba rodinná ústava, nebude vznikat touto „společnou řečí“, tak nikdy nebude fungovat dobře a plnit svůj účel,“ doplňuje Hnilica zkušenosti ze své praxe a spolupráce s rodinnými firmami.

Rodinným firmám chybí pohled zvenčí

Z pohledu CRF komplikuje budoucnost nástupnictví v českých rodinných firmách fakt, že nemají nezávislý poradního oránu, který by pomáhal rodinné firmě s jejím řízením a nastavováním strategie. Vyhlídky do vzdálenější budoucnosti se tak předvídají velmi obtížně, neboť pro rodinné firmy není nastavení tohoto důležitého funkčního mechanismu zatím priorita.

Celých 55 % rodinných firem nemá žádný nezávislý poradní orgán, který by se podílel nebo pomáhal rodinné firmě s jejím řízením/strategií a zároveň dalších 19 % jej také nemá, ale aspoň by takový orgán chtěli mít. Jen 12 % dotazových firem potvrdilo, že mají podobný orgán, ale pouze v neformální podobě, dalších 6 % má přímo dozorčí radu a 6 % pak správní radu. „Českým rodinným firmám stále chybí vnitřní struktura, která by jim pomáhala přežít různé šoky či nepřízně. Struktura, která by jim pomáhala úspěšně přejít do další generace. Každý zná české přísloví, „Víc hlav víc ví.“, ale české rodinné firmy se tím stále příliš neřídí. Rodina přináší jednu perspektivu, ale je třeba, aby se na rodinné podnikání dokázal podívat i někdo, kdo věci vidí jinak a přinášel další pohledy. Ideálně i někdo, kdo už je tam, kam rodinná firma směřuje. Umět získávat informace a dělat si celkový obrázek je naprosto zásadní. Stejně tak je důležité, aby struktura následně jasně vymezovala, kdo a jak nakonec rozhodne. A to už nemůže být v řadě českých rodinných firem jenom zakladatel. Proto je třeba ta struktura, která jasně vymezuje rozhodování v rodinné firmě – o čem, kdo a jak. Například nástupce na pozici CEO by neměl definovat a vybírat vlastník, ale správní rada či představenstvo. Respektive i případně neformální poradní orgán, který existuje mezi vlastníkem či vlastníky a tím či těmi, kdo podnik přímo aktivně řídí. A pokud je v tomto orgánu k dispozici i externí pohled, který není svázán jenom s rodinou, tak to celému procesu může výrazně prospět. Navíc toto nelehké břímě nebude ležet pouze a jenom na bedrách zakladatele,“ popisuje Hnilica, proč je vnitřní struktura firmy tak důležitá.

Předání majetku? Vyřešeno, hlásí rodinné firmy

Na otázku, v jaké fázi mají rodinné firmy předávání majetku a podílů v rodinných firmách další generaci odpovědělo 35 % firem, že tyto otázky mají již vyřešeny. 21 % firem na nalezení řešení pracuje. 23 % zástupců firem přiznává, že majetkové záležitosti vyřešené nemají, ale jsou si vědomi toho, že na jejich vypořádání budou brzy muset začít pracovat. 17 % firem nemá pocit, že by vlastnické nástupnictví měli nyní řešit a 4 % si myslí, že předání majetku měli vyřešit už dávno. „35 % je překvapivě vysoké procento. Z průzkumu, který jsem měl k dispozici před cca 8 roky, to bylo méně než 10 %. Tak snad konečně už předávání rodinných firem nebude jenom vnímáno v duchu toho, kdo firmu povede, ale i kdo ji bude nakonec vlastnit. Často se zapomíná, jak klíčová je role vlastníka a co vlastně obnáší. A že to není CEO, ale vlastník, kdo je za úspěch rodinného podnikání v konečném důsledku zodpovědný,“ uzavírá svůj komentář k průzkumu Hnilica.