Rodinné firmy to mají jinak. Šéf v normální firmě zaměstnanci čaj nevaří
Často připomínáme, že rodinné firmy nejsou normální. Neustále se v nich totiž promíchávají rodinné a firemní vztahy. Kromě toho mají rodinné firmy i spoustu dalších společných znaků. Například to, jak se staví k růstu, expanzi a sdílené vizi ve své diplomové práci zkoumal čerstvý absolvent Fakulty podnikohospodářské VŠE (FPH) Štěpán Kohout. K tématu ho přivedl fakt, že sám z takové „nenormální“ firmy pochází a právě hledá, kam dál nasměrovat svoji kariéru. „Chtěl jsem se do toho ponořit hlouběji. A právě na FPH jsem dostal příležitost se rodinným firmám opravdu do hloubky věnovat,“ říká v našem povídání o rodinnému byznysu.
Štěpáne, předpokládám, že k tématu rodinných firem pro diplomovou práci vás přivedla osobní zkušenost. To, že pocházíte z prostředí rodinné firmy, je to tak?
Je to ten důvod. Už jsem toto téma zpracovával v rámci bakalářské práce a nyní v diplomové práci. I když naše rodinná firma IHL Transport je trochu specifická, protože jsou v ní dvě vlastnické rodiny. Můj starší bratr v ní pracuje už 10 let a má našlápnuto k tomu, aby firmu převzal. Já od doby, kdy jsem nastoupil na Vysokou školu ekonomickou také přemýšlím, jestli se tam jednoho dne uplatním nebo jestli půjdou vlastní cestou. Chtěl jsem se do toho ponořit hlouběji. A právě na FPH jsem dostal příležitost se rodinným firmám opravdu do hloubky věnovat. Jsem členem VŠE Family Business Clubu, absolvoval jsem kurz Martina Jurka Strategy in Family Businesses a v mentoringovém programu FPH byl mým mentorem člověk z rodinné firmy.
Zmiňujete VŠE Family Business Club. Chodíte na jeho setkání často?
Ano, přijde mi to super. Důvod, proč tam chodím pravidelně jsou lidi, se kterými se tam můžu potkat a jejich životní příběhy. Každý, kdo tam jde má jinou firmu, pracuje v jiném oboru, mají jinak nastavené struktury. Takže všichni mají jiné, ale zároveň stejné problémy, které řeší. Ať už se jedná o zaměstnávání rodiny nebo o odměňování členů rodiny. Za mě je nejlepší částí VŠE Family Business clubu networking na „after-pivu“. Je to neformální část setkání po přednášce hlavního speakera a už se tam řeší víc věcí, které se normálně nedozvíte.
Jak byste popsal specifické prostředí rodinných firem?
Když přijdu na brigádu do „naší“ firmy, můj táta je zároveň můj šéf a tohle nějakým způsobem balancovat je těžké. Konkrétně můj táta vždy razil teorii, že jakmile jsme v práci, tak je to čistě pracovní záležitost. Ale to nejde úplně oddělit. Třeba pracujeme a on za mnou přijde a řekne „tady máš čaj“ a to by šéf v normální firmě přece neudělal. Takže on to mísí dohromady a odděluje to, jak se mu to hodí. Podle mě ty role nelze úplně oddělit.
V rámci diplomové práce jste dělal rozhovory s pěti rodinnými firmami. Zkoumal jste strategii růstu českých rodinných firem a z výzkumu vyplynulo, že růst a expanze nejsou pro rodinné firmy moc důležité. Je to tak?
Ano, to je jedno z mých zjištění. Růst pro tyto firmy není příliš důležitý, a pokud rodinná firma roste, je do dáno spíše tím, že musí, než že by chtěla. Pro tyto rodinné firmy je důležité udržet svoji kontrolu nad tím, co se děje, mít flexibilitu, nezávislost. Samozřejmě pracoval jsem s určitým vzorkem a mohou existovat i rodinné firmy, kde je to přesně naopak.
Další velké téma ve vaší diplomce byla sdílená vize podnikajících rodin. Mají to všechny firmy, se kterými jste mluvil?
Já si myslím, že to celé vychází ze skutečnosti, že rodinné firmy jsou doslova „jedna rodina“. A pokud spolu dobře vychází a nejsou rozhádaní, lze předpokládat, že budou mít sdílené hodnoty, které se pak budou propisovat i do byznysu. To je to, že mi táta od malička celý život říká, že se musí chodit včas, nesmí se lhát, krást a další základní hodnoty. Tohle pro mě nebylo překvapení, že se zakladatelé s nástupci shodovali v úplně základních hodnotách a ve velké míře i ve vizi. Například shodně mluvili o tom, že podnik rozhodně nechtějí prodat, chtějí ho předat dalším generacím a nechtějí agresivní expanzi, spíše růst pomalu. V čem se naopak pohled zakladatelů a nástupců rozcházel byl postoj k internacionalizaci a digitalizaci. Nástupci vidí zahraniční expanzi a digitalizaci příležitosti. Starší generace by do toho nešla.
Co vás nejvíc zaujalo z rozhovorů s majiteli a nástupci v rodinných firmách?
Hodně mi dalo setkání a rozhovor s nástupcem v rodinné firmě Autobond Petrem Šrámkem. K němu jsem se dostal, protože byl mým mentorem v rámci mentoringového programu FPH. Jednak mě bavilo téma automotiv obecně a jednak bylo zajímavé slyšet, jak funguje firma, kde pracuje více členů rodiny.
Mě v práci zaujalo, že všechny rodinné firmy, se kterými jste vedl rozhovory nepovažují na nutné nastavovat jakékoliv formální struktury. Všechny firmy naopak fungují na neformálních ad hoc setkáních a vyhovuje jim to. Jak to vidíte vy?
Já si myslím, že právě toto rodinné firmy hodně podceňují. Vypozoroval jsem, že nástupci v mojí generaci mají mnohem větší potřebu se nějak pravidelně potkávat, diskutovat, ohraničovat si jednotlivá témata než zakladatelé. Já v té práci píšu, že si myslím, že to bude role nás, nástupců něco takového ve firmách zavést, protože zakladatelé si jen říkají „O čem bychom se bavili, prostě to funguje, tak co budeme řešit?“
V jaké fázi je nástupnictví v rodinné firmě vašich rodičů IHL TRANSPORT?
Můj starší brácha ve firmě pracuje už 10 let, z toho nějakých 5 posledních let probíhá něco jako nástupnický proces. Nemá to ale jasně daný plán a můj táta je typický workoholik, který pracuje prakticky pořád. Dá se ale říct, že co se týče provozu, firma je z 90 % předaná. Co se týče vlastnictví je předaná přesně z 0 %, ale jak jsem říkal, u nás je to složitější tím, že jde o firmu dvou rodin.
Diplomovou práci jste obhájil. Přemýšlíte, co dál?
V letošním roce jsem nastoupil na první full-time pozici v oboru logistiky, ale absolutně to nebylo pro mě. Teď hledám více analytickou práci, což by mi mělo vyhovovat víc, ale teprve pro sebe hledám to pravé. Někde vzadu v hlavě mám tu možnost, že bych se jednou nějakým způsobem zapojil do naší rodinné firmy, ale v její současné struktuře a velikosti pro sebe místo nevidím.
Třeba to přijde až ve vzdálenější budoucnosti. Zdá se, že s bratrem máte dobrý vztah, je to tak?
Velice dobrý vztah. Myslím, že kdyby pro to byl prostor, i v práci bychom byli super tým a dohromady bychom dokázali udělat velké věci. Můžeme se dobře doplňovat.
