Jak definovat rodinnou firmu?

Pojem rodinná firma ve většině z nás vzbuzuje sympatie. To potvrzují i výsledky loňského průzkumu Centra pro rodinné firmy, podle kterého si s pojmem rodinná firma spojujeme tradici, kvalitu a spolehlivost. A pokud bychom k ní měli přiřadit nějakou emoci, 81 % respondentů v průzkumu označilo takovou emoci za pozitivní.

Jenže co je to vlastně rodinná firma? To, že zapojení více členů rodiny do podnikání dělá z této firmy specifickou záležitost je jisté. Ale forem, kterými se mohou členové rodiny do podnikání zapojit je vícero:

(A) Členové rodiny jsou majiteli i manažery.

(B) Členové rodiny jsou majiteli, ale ve firmě mají manažery z řad ne-členů rodiny.

Nejrůznější empirické studie nám ukazují, že rodinné firmy poznáme podle toho, zda splňují alespoň jeden z následujících znaků:

Zapojení více členů rodiny do vlastnické struktury
Zapojení více členů rodiny do managementu firmy
Existence předem vybraného nástupce z řad členů rodiny

Také v českém kontextu mezi rodinné firmy řadíme společnosti, ve kterých se rodinní členové angažují v různé míře. Určitě sem patří společnost Albatros Media, jejíž majitelé, manželé Horákovi, nezasahují do managementu, ale jako rodinná firma se vnímají a rádi by ji jednou předali svým dětem. Stejně tak je rodinnou firmou Plaček Pet Products, jejímž majitelem a generálním ředitelem je Dušan Plaček, který ve firmě pracuje se svojí ženou a otázka nástupnictví pro něj není aktuální. A lze najít i vzácné příklady firem, kde se vedení předává z generace na generaci. V čele rodinné firmy PETROF, výrobce klavírů a pianin, stojí představitelka již 5. generace rodiny zakladatelů Zuzana Petrofová a různé posty ve firmě aktuálně zastává 6 až 7 členů rodiny. A to včetně dcery Zuzany Petrofové, Anny a jejího manžela.

Nebo se rodinná firma pozná podle toho, zda vztah rodiny k podnikání řídí systematicky například skrz rodinnou radu? Vždyť výzkumy ukazují, že právě rodinná rada, respektive pravidelné setkávání členů rodiny, je prvek spojující úspěšné rodinné firmy, tedy ty, kterým se daří firmu předávat dalším generacím. Další možností, jak systém rodiny a systém podnikání řídit je rodinná ústava. Jenže k sepsání takového dokumentu se dostane jen zlomek rodinných firem.

Formulaci jednoznačné definice komplikuje i fakt, že existují i firmy, které sice formálně znaky rodinné firmy mají, jenže se tak samy nevnímají. Jako akademické pracoviště, se v Centru pro rodinné firmy (CRF) při hledání definice rodinné firmy přikláníme k formulaci, se kterou v roce 1999 přišel akademik Jess H. Chua a jeho kolegové James J. Chrisman a Pramodita Sharma. Definují rodinnou firmu na základě toho, zda se tak daný podnik opravdu chová. Přičemž o jeho chování vypovídá záměr a vize dané rodinné koalice, která v rodinném podnikání převládá.

Jejich teoretická definice podle nás nejlépe vystihuje podstatu, která odlišuje rodinné podnikání od jakéhokoliv jiného druhu podnikání. Zároveň překrývá a zastřešuje všechny dosavadní funkční definice založené na empirických studiích. Souhlasíme s tím, že k jednoznačné definici nelze dojít počítáním členů rodiny, kteří jsou zapojeni do vlastnických struktur nebo managementu. Protože tak bychom tam započítali i rodinné podniky, které tomu sice formálně odpovídají, ale sami sebe se jako rodinné firmy nevnímají, a co je důležitější, ani se tak nechovají.

Zde tedy uvádíme přesné znění definice podle Jesse H. Chui:

Rodinný podnik je podnik řízen a veden se záměrem uskutečňovat a naplňovat vizi podnikání drženého v rukou dominantní koalice, která je kontrolovaná členy jedné nebo více malých rodin, a to v tom smyslu, aby bylo takové podnikání potenciálně udržitelné napříč dalšími generacemi této rodiny nebo rodin.

Klíčovými slovy jsou zde záměr a vize.
Definice, která nikterak nespecifikuje roli daných členů rodiny v podnikání – neurčuje, zda jde o manažery či vlastníky.
Management i vlastnictví lze chápat jen jako nástroje, jak uskutečňovat danou vizi.
Podle této definice není firma, která naplňuje vizi jediného generálního ředitele rodinným podnikem, i kdyby v ní pracovalo více členů rodiny. Protože rodinná firma podle ní naplňuje vizi dominantní koalice kontrolované členy rodiny.
Definice počítá s tím, že rodina je ze své podstaty poměrně konfliktní a frakční prostředí. Proto nemusí jít o vizi sdílenou všemi, ale právě onou převažující koalicí. Přičemž ani dominantní koalice nemusí nutně znamenat početně většinová koalice.
Na základě definice můžeme zjednodušeně říct, že aby firma byla rodinnou firmou, musí se tak především chovat.