Do rodinné firmy chtěla vždy. Jen pro to musela najít odvahu

Možnost pokračovat v rodinném podnikání jako další generace je úžasná příležitost. Zvlášť, když v rodině panují dobré vztahy a otevřená komunikace je standard. Nástupnictví ale není tak jednoznačná cesta, jak by se na první pohled mohlo zdát. I Kristýna Schönová z rodinné firmy – reklamní agentury – EuroAgency si nebyla jistá, který ze svých talentů v rámci kariéry rozvíjet. „Vědomé rozhodnutí přišlo až v průběhu studia na FPH VŠE,“ popisuje v našem povídání. Kristýna je absolventkou Fakulty podnikohospodářské VŠE (FPH VŠE) a se školou ji stále pojí její členství v programu Honors Academia a VŠE Family Business Clubu – klubu nástupců v rodinných firmách z řad studentů a absolventů VŠE.

Kristýno přemýšlela jsi vůbec někdy o tom, že ve vaší rodinné firmě EuroAgency pracovat nebudeš?

Vlastně ne. Na nevědomé úrovni to ve mně bylo od malička. Když jsme si se ségrou hrály, tak já jsem si hrála na kancelář, protože my jsme tady ve firmě trávily s rodiči hodiny a hodiny. Měly jsme tady i svůj hrací koutek. V průběhu studia na FPH VŠE jsem se začala zapojovat víc a přišlo i vědomé rozhodnutí „budu dělat v naší rodinné firmě a je to pro mě to pravé“. Vlastně to rozhodnutí přišlo, když jsem chodila na předmět Strategy in Family Businesses Martina Jurka. Došlo mi tam, že to naprosto dává smysl a měla jsem najednou jasno o cestě, kterou půjdu. Před tím mi přišlo, že mám spoustu možností a nevím, která je pro mě ta pravá.

Na jakých pozicích jsi ve vaší rodinné firmě začínala? 

Převážela jsem věci z místa na místo, pak jsem tu jednu dobu balila vánoční balíčky pro klienty, a až 3–4 roky zpátky, když jsem měla ukončené studium, jsem naskočila na pozici Account Managera. Průběžně jsem i chodila po jednotlivých oddělení, nakukovala a učila se jak o agentuře, tak i o Mountfieldu, kde jsme jako rodina také zapojeni.

Zkusila jsi práci mimo rodinnou firmu alespoň v rámci stáží?

Určitě. Přes VŠE jsem byla na stáži v Nestlé, v Albertu a od 15 let jsem měla brigády hlavně mimo rodinnou firmu. Aby člověk zjistil, jestli ho nebude bavit třeba něco jiného. No, a taky aby pochopil marketing i z jiné strany, ta zkušenost zvenčí je podle mě důležitá.

Nakonec tedy vyhrála rodinná firma?

Přesně, zažila jsem si to, ale pochopila jsem, že to není nic pro mě. A že tady v rodinné firmě se cítím úplně nejlíp. Člověk tuší, že o nic nepřišel, rozhodl se správně a nemá pochybnosti.

Na jaké pozici v EuroAgency pracuješ teď?

Jsem ve vedení firmy a od letošního roku i oficiálně jednatelka společnosti. Původní myšlenka byla, že k tomu budu dělat i Account Manažera. Mě péče o klienty neskutečně baví, ale zároveň to nešlo dohromady s manažerskou pozicí. Nyní jsem v kontaktu s klienty, ale máme šikovné lidi, pro které je to hlavní náplň práce.

Také mi přijde, že máš to štěstí na skvělý vztah s rodiči. Jak jste otevírali téma nástupnictví?

Myslím, že máme hrozné štěstí, že se opravdu obě strany snažíme, aby to fungovalo. Vzniklo to asi postupně. Tím, že jsem se učila o rodinných firmách jako o tématu ze školy, tak člověk poznával jejich příběhy, viděl různé case studies, pochopil, jak se dá pracovat v rámci rozhodovacích procesů a podobně. Tohle byl pro mě první krůček v tom uvědomit si, že jsme jako rodina tým. Že to není já proti rodičům a naopak. Díky tomuto nastavení táhneme za jeden provaz, komunikujeme otevřeně a věcně. V tom máme hrozně velké plus. Máme i spoustu společných zájmů. Už od malička spolu rádi jezdíme na dovči a trávíme spolu čas.

Máte nastavené oddělování pracovních a rodinných témat?

Absolutně ne. U nás je podnikání každodenní téma. Tím, že nás to všechny baví, tak nám ani nevadí o tom diskutovat. Naštěstí i mého partnera to docela baví a je rád v některých diskusích zapojený. I hodně našich koníčků je propojených s naším byznysem, takže se vlastně bavíme o koníčcích.

Máte i nějaká pravidelná rodinná setkání? Například rodinnou radu?

Ne. Měli jsme vizi zavést něco pravidelnějšího, ale zatím to nejde. Moje mladší sestra dokončila studium, dělá si praxi a tím, že chceme, aby byla také zapojena a měla o stavu ve firmě základní představu, nedaří se nám koordinovat všechny kalendáře. Ale myslím si, že si to kompenzujeme společným časem, co spolu trávíme. Každý týden se všichni potkáme a mluvíme o všem.

Tvoje mladší sestra je veterinářka. Má možnost se do podnikání rodiny zapojit?

Do našich koníčků patří i péče o zvěř a o les. Jsme myslivecká rodina, tak minimálně tím k nám veterina zapadá. A určitě má možnost se do podnikání zapojit. Sestra ještě sbírá praxi, aby věděla, jakou specializaci by v rámci svého oboru chtěla dělat. Uvidíme, jak se rozhodne. Rodiče nás nikdy do ničeho      netlačili, což vnímám jako super přístup.

Jak ti studium na FPH VŠE pomohlo v tvé nynější pozici v rodinné firmě?

Na FPH jsem nejvíce ocenila takový ten vhled do všech oborů podnikání. Od účetnictví přes logistiku po design produktů. Pro člověka, který chce podnikat nebo najít směr, kterým se ve firmě vydat je FPH perfektní. Člověk si přijde na to, co ho baví. V tom mi dala hodně. Potom jsem během magisterského studia objevila Centrum pro rodinné firmy, Martina Jurka a Jirku Hnilicu, VŠE Family Business Club a došlo mi, že rodinné firmy jsou samostatné specifické téma. Lidem z prostředí podnikatelských rodin VŠE Family Business Club hrozně pomáhá. Každý z nás máme jiné rodinné zázemí, ale každý tam máme jako sourozence onu firmu, a to nás spojuje. Umíme si o tom hezky popovídat, dát si dobrá doporučení nebo i příklady, jak to určitě dělat nechceme.

Když se se členy VŠE Family Business Clubu potkáte, pořád je rodinné podnikání to první, o čem se bavíte? 

Ano. I si říkáme, že už o sobě víme všechno, tak třeba už si toho na téma „život v rodinné firmě“ moc neřekneme a stejně první co, tak si jdeme povídat o tom, co nového ve firmě a co rodiče. Myslím, že s nikým jiným to nerozebírám. V rámci klubu se umíme hrozně dobře pochopit, což je super a jsem za to moc vděčná.

Dává ti smysl chodit na setkání VŠE Family Business Clubu, i když už máš studium za sebou a jsi jednatelkou firmy?  

Na 100 %. Vždy se na ty akce těším. Jsou mezi námi padesátníci i dvacátníci, kteří ještě pořádně neví, zda chtějí do rodinné firmy nastoupit nebo zda vůbec rodinná firma jsou. Je to zajímavý průřez nástupnickou generací.

Čeká tě ve firmě v nejbližší době nějaká změna? Uvažují například rodiče o tom, že se z firmy více stáhnou a ty dostaneš více úkolů v managementu?

Mně momentálně hrozně vyhovuje, že jsme tady s rodiči spolu. S našima se mi skvěle pracuje a hrozně si to užívám. Jejich zkušenosti jsou k nezaplacení, zvlášť ve službách, což marketing je. Takže já se nikam nechystám a doufám, že oni také ne. Vidím nás teď jako rodinný podnik, kde budeme pracovat všichni a určitě není cíl nahradit co nejdříve první generaci druhou.

A jaké jsou tvé nynější pracovní výzvy?

Rozjíždíme in house online marketingové oddělení. To nám chybělo, takže jsme to nastartovali a na mě je to teď dotáhnout. Další moje výzva je posílení personálního zajištění firmy.

Kristý zní to, že jsi teď moc spokojená. Ještě pár let zpět jsi mluvila o tom, že v rámci mentoringového programu FPH si přece jen nějaké téma týkající se rodinného podnikání řešíš. Mohla bys to přiblížit?

Bylo pro mě těžké zkoordinovat si všechny aktivity tak, aby mi neběželo moc projektů najednou. To se hodně vyřešilo tím vědomým rozhodnutím jít cestou rodinné firmy. S mentorem Robertem Faltusem, který v jedné rodinné firmě pracoval, jsem řešila i nějaký můj strach z té nové role u nás ve firmě. Jsem ráda, když mi všechno jde a jsem si na 100 % jistá v kramflecích. Právě s vnímáním mojí role v rodinné firmě mi mentor tenkrát pomohl. Sbírání odvahy bych to pojmenovala.